Nová stránka 1
O Dvoře Králové můžeme v souvislosti s létáním slyšet již v r. 1911 - v
polích Na Příčce se
ing. Jan Kašpar z Pardubic pokusil poprvé
neúspěšně, podruhé již s úspěchem
o vzlet svého aeroplánu.
V r. 1923 se začalo s plachtěním na Zvičině, v r. 1926 se ve Dvoře Králové
ustavila jako jedna z prvních v republice
Masarykova Letecká Liga. První záznam
v knize startů je 11.září 1932, kdy na Hrubých lukách Svatopluk Tásler poprvé
vyzkoušel kluzák Skaut, vyrobený panem Peterou. Létalo se i na Zvičině,
uvažovalo se o zřízení letiště. Pro velkou vlhkost Hrubých luk a časté mlhy byla
tato varianta zamítnuta a rok 1938 na dlouho zmrazil úsilí o vybudování letiště.
V červnu 1945 se koná ustavující odboru Českého Národního Aeroklubu ve Dvoře
Králové.
Sportovní létání se tehdy začalo rozvíjet jak v oblasti bezmotorového, tak i
motorového provozu. Zájemcům o létání vyšlo město Dvůr Králové n. L. vstříc a
pro vybudování letiště přidělilo aeroklubu pozemky u Žirče. Jednalo se o bývalé
rybníky, kde bylo nutno provést zemní úpravy, k nímž záhy došlo za podpory
široké veřejnosti. První letadla byla však uložena v dřevěném hangáru postaveném
těsně u silnice ze Dvora do Žirče. Bouda hrdě zvaná hangár byla tak malá, že
letadla se vždy po provozu musela rozmontovat a ráno zase smontovat. Začínalo se
ráno v 6.hod. Na letištní plochu se letadla musela dopravovat cca 400 m po
polní cestě. Jednalo se převážně o bezmotorové letouny, k jejichž startu sloužil
naviják a traktor. Později – začátkem padesátých let byl přímo u plochy postaven
velký hangár, který slouží dodnes a který se stal základem pro budování
letištního areálu.
K provozování bezmotorového létání měl aeroklub nejdříve letouny německého
původu SG–38, GB II b. K nim po čase přibyly československé větroně, jako Z –
24 Krajánek, Z–125 i Z–25 Šohaj. Počátkem padesátých let se objevil první z
LF 109 Pionýr (OK–2221), který umožnil výcvik pilotů na dvousedadlových
větroních. Další dvousedadlovkou provozovanou ve Dvoře byl i LG–130 Kmotr. Po
vycvičení prvních motorových pilotů se rozjel i motorový provoz a postupně byli
školeni i další piloti. Létalo se s letouny L-4 H Piper ( OK–XHI, OK–YFZ ) a
brzy měl aeroklub k dispozici i Z–381 (OK–AWK ), který umožnil provádění
aerovleků. Později létali motoráři i se Z-22 Junák ( OK–EJK ) a v provozu se
objevily také C–104, Z–126.
To už nastala éra Svazarmu, která na jedné straně požadovala od členů politickou
bezúhonnost, na straně druhé však, vzhledem k prakticky bezplatnému výcviku,
umožňovala vznik početnější členské základny.
V r.1960 se staví nový hangár se zděnými základy elementárku létáme na Pionýru,
Jaroslav Vávra je členem Reprezentačního družstva .
K tomu, aby veřejnost ve Dvoře Králové brala na vědomí existenci letiště,
pořádal aeroklub ve své historii řadu akcí jako letecké dny, akce k Dětským
dnům, dny otevřených dveří a pod. První velký letecký den se konal na letišti
již v roce 1947. Tehdy se ho zúčastnilo i čs. Vojenské letectvo předvedením
skupiny Spitfirů Mk–IX, která provedla několikanásobné průlety nízko nad
letištěm. Předveden byl i prototyp Sokola z Chocně, vojenská C-104, Čáp
bezpečnostního letectva, Praga E-114 a návštěvníci shlédli ukázky ze sportovního
leteckého provozu.
V druhé polovině padesátých let se provoz rozrůstal, přibyly další větroně i
motorová letadla.V roce 1957 byl aeroklubu přidělen i nový vlečný Trener Z-226
Bohatýr ( OK–KNJ). Ten umožnil provádění i dvouvleků větroňů, takže tento
způsob startu bezmotorových letadel nad městem nebyl zvláštností. Koncem
padesátých let se při letním soustředění plachtařů používal k aerovlekům i K-65
Čáp. Na rozvoj provozu, výcviku nových pilotů a budování letiště v uvedeném
období má, kromě dalších, velkou zásluhu tehdejší náčelník provozu, pan Sobotka,
kterého v sedmdesátých a osmdesátých letech vystřídal stejně úspěšný pan Jiří
Chramosta.
Královédvorští plachtaři se začali zúčastňovat vrcholných státních soutěží – CPZ
, konaných každé dva roky ve Vrchlabí, později i v Nitře. O tom, že byla jejich
účast úspěšná, svědčí , že několik z nich se zařadilo do reprezentačního
družstva ČSR. Známá, nejen mezi plachtaři, se stala jména Jaroslav Vávra,
Bohumír Zajdl, Milan Meisner. Později se k nim přiřadila i Jana Rajnová –
Vepřeková. Díky nim se na letišti objevovaly výkonné větroně, jako
VSM–40 Démant, A–15, Kestrel 19, Cirrus VTC, ASW-15 B, Cobra 15 a další,
sloužící uvedeným pilotům k tréninkovým letům. Velmi dobře si plachtaři vedli v
každoročně pořádané celostátní soutěži letišť ČSSR - CPS. Aeroklub se umisťoval
většinou na předních místech a díky tomu tak na příklad získal pro svoji činnost
jeden z prvních VT-116 Orlík II a později byl letišti přidělen větroň Cirrus VTC.
Ten aeroklub vlastní dodnes.
Vzhledem k dobrým výsledkům a dobře vybavenému letišti, byl aeroklub v roce 1976
pověřen pořádáním 3.plachtařského přeboru ČSR juniorů. Že se tohoto úkolu „Dvoráci“
zhostili úspěšně, svědčí to, že aeroklub organizoval obdobné soutěže i v dalších
letech a v této tradici pokračuje dodnes.
Podobně jako plachtaři rozvíjeli svou činnost i motoráři. Létali s řadou typů
jednomotorových letounů na příklad s Trenery Z-126 (OK-IHK, OK-IGT), s vlečnými
Z-226B (OK-KNN, OK- KML, OK-MQN), se Z-226T (OK-LLV) se Zlíny Z-42MU (OK-ZSG,
OK–JSE, OK-ZSH) a se Z-43, s Meta Sokolem L-40, při plachtařských závodech
konaných na letišti s Brigadýry L-60 (OK-MTA), L-60S (OK-MTG, OK-NNH) Vedle
pilotů jednomotorových letadel se někteří vycvičili na piloty vícemotorových
letadel a létali s Ae–45 (OK-EGQ, OK-EGN), s Moravou L-200. Podobně jako
plachtaři se i motoroví piloti začali zúčastňovat soutěží a to především v
oblasti letecké navigace. V současné době reprezentují aeroklub nejen v rámci
republiky zejména bratři Filipové.
